HOME KONTAKTY MAPA WEBU
SOJUZ - APOLLO

posádka Sojuzu: Valerij Kubasov, Alexej Leonov
start: 15.července 1975
hmotnost lodi: 6790 kg
trvání letu: 5 dní 22 hodin 30 minut 54 sekund
přistání: 21.července 1975

posádka Apolla: Thomas Stafford, Donald Slayton, Vance Brand
nosná raketa: Saturn 1B
hmotnost lodi: 12 905kg
start: 15.července 1975
přistání: 24.července 1975
trvání letu: 9 dní 1 hodina 28 minut 24 sekund


Kubasov a Slayton ve stykovacím modulu
Projekt Sojuz-Apollo uvedla v život "kosmická" smlouva podepsaná 24.května 1972 v Moskvě mezi Richardem Nixonem a Leonidem Brežněvem. Vedoucím týmu Apollo byl Glynn Lunney, bývalý ředitel letů v Houstonu, jeho sovětským protějškem byl Konstantin Bušujev ze Sovětské akademie věd. Obě posádky, záložní posádky, inženýři, navigátoři se museli naučit jazyk druhé země, takže sověti se učlili anglicky a američané se učlili údajně sedm set hodin govorit´ po rusky. Na oběžné dráze totiž sověti hovořili anglicky a američané rusky.
Pro spojení obou lodí byl vyvinut stykovací modul o délce 3,15 metru a průměru 1,42 metru. Jeho hmotnost byla 2112 kilogramů a do vesmiru byl vynesen Saturnem 1B v prostoru, kde byl při měsíčních misích umístěn lunární modul. Úkolem tohoto modulu bylo kromě propojení obou lodí také vyrovnání tlaku mezi jednotlivými kabinami, které měly rozdílnou atmosféru a tlak.





START SOJUZU 19

"Tady je sovětské řídící středisko kosmických letů. Je patnáct hodin, patnáct minut moskevského času."
Svět naslouchal a sledoval první živý televizní přenos, který kdy byl vysílán ze základny Bajkonur.
"Na kosmodromu je vše připraveno ke startu sovětské kosmické lodi Sojuz 19. Do startu zbývá pět minut. Palubní systémy jsou nyní ovládány zevnitř lodi. Je zapnutý pravý řídící panel, naproti anatomickému sedadlu velitele. Kosmonauti se připoutali a ohlásili, že jsou připraveni. Zavřeli hledí přileb. Startovací klíč vložen...posádka je připravena na start." A pak, přesně pět minut po vložení klíče do zapalování a aktivaci systémů rakety...
"Zážeh! Motory jsou nahozeny. Start! Raketa stoupá! Je patnáct hodin dvacet minut a deset vteřin moskevského času. Let pokračuje normálně..."
Po dvou minutách ohnivého stoupání se od rakety oddělily čtyři přídavné nosné rakety prvního stupně. O čtyřicet vteřin později se od kosmické lodi oddělila záchranná věž a byl odhozen ochranný kryt. Pět minut výstupu a motory mocného hlavního stupně zmlkly a stupeň byl odhozen. Za dalších třicet sekund vyhořel poslední stupeň. Sojuz 19 se oddělil od nosné rakety a vklouzl na oběžnou dráhu.


START APOLLA

Deke Slayton a ostatní členové posádky cítili, jak se Saturn 1B oživuje. Bylo slyšet slabounké sténání a skřípot. Kapalina se přemíst'ovala, zvyšoval se tlak a testovaly se pumpy. Poslední minuty uplynuly. Všichni tři astronauti naslouchali, jak si vedení startu posílá od jednoho monitorovacího panelu k druhému až k řediteli letu slovo "GO!". Těsně před tím,než byl Saturn 1B plně přepnut na svůj vnitřní zdroj energie a všechny jeho systémy byly aktivovány, požádal Stafford startovací tým, aby předali posádce Sojuzu 19 zprávu od amerických astronautů:
"Alexeji a Valeriji od Apolla. Za chvíli jsme u vás."
Konečné odpočítávání dosáhlo nuly. Saturn 1B oživl. Mohutná raketa se vydrápala z odpalovací rampy číslo 39 a Deke měl pocit, jako kdyby jel starým náklad'áčkem, házejícím s ním po prašné, rozježděné venkovské silnici na jeho farmě ve Wisconsinu. Osm motorů hořelo na plný tah a vydávalo při tom celou kakofonii zvuků. Pohonná látka bušila do palivového potrubí, vháněná do něj turbo pumpami.
Proražení maximálního aerodynamického tlaku bylo dalším dobrodružstvím. Enormní síly tiskly a třásly Saturnem 1B. Vibrace bušily celou raketou a Apollem. Pak náhle nechali oblast Max Q za sebou a vylétli vpřed jako vystrašený králík.
Konečně dohořel první stupeň. Na drahocenný okamžik ustalo veškeré vrzání, sténání, chvění a další nepříjemnosti.
Ale jen na okamžik. Výbuch nálože oddělil oba stupně od sebe a druhý stupeň se zažehl a mířil k cíli - na oběžnou dráhu.
"Mně se to líbí," volal Deke. "Sakra, mně se to líbí. Člověče, já ti teda řeknu, že těch šestnáct let čekání za to stálo."
"Dobrý, Deku, že jo?" Usmíval se Stafford.
"Já bych takhle lítal aspoň jednou denně," smál se jedenapadesátiletý kosmický zelenáč a vítězoslavně rozhazoval rukama.
Pak to najednou přišlo
Stav Beztíže!
Deke to cítil. Ten báječný pocit, že shodil veškerou váhu, tělo lehké jako padající sněhová vločka.
"Bezváááá!" hulákal Deke. "Tohle je ale super věc. Nikdy jsem se necítil tak volnej."
Stafford a Brand se smáli a sdíleli radost muže, jenž na tuto příležitost tak dlouho čekal. Rychle si vysvlékli skafandry, oblékli si letecké kombinézy a splynuli s pohodlím beztížného stavu.
Posádka Apolla oddělila kabinu od prázdného stupně rakety a manévrovala tak, aby mohla vytáhnout "zaparkovaný" spojovací modul, umístěný na vrchu vypáleného stupně. Byl to stejný postup, jako když se při letech na Měsíc spojovali s lunárním výsadkovým modulem. Pak zažehli polohovací trysky, aby se dostali pryč od rakety a mohli přizpůsobit svoji dráhu dráze letu čekající sovětské lodi.

HON NA SOJUZ

Vance Brand přepnul na vysílací frekvenci Sojuzu. "My nachóditsja na orbitě!" Jsme na oběžné dráze!
Deke odvysílal Sovětům druhou zprávu v jejich jazyce. "Sojuz, Apollo. Jak mě slyšíte?"
Slyšeli Kubasova odpovědět anglicky. "Velmi dobře. Dobrý den vám všem."
Bylo na čase začít hon. Posádka Apolla provedla první z několika manévrů, aby po dvou dnech nebeské hry na babu našla Sojuz. Apollo kroužilo na nižší oběžné dráze a přesnými krátkými zážehy motoru měnilo kurz, aby postupně dohonilo sovětskou lod'. 17.července, vysoko nad francouzským městem Metz, došlo k impozantnímu vesmírnému baletu, kdy se obě lodi, kroužící kolem sebe, přiblížily. Pozemšt'ané mohli tuto podívanou sledovat jako v prvních řadách kina, nebot' televizní kamerou namířenou oknem Apolla viděli tajuplný obraz Sojuzu, jenž vypadal jako veliký zelený brouk.
"Průzorem vidím vaše poziční světlo," vysílal anglicky Leonov.
"Už jen pět metrů...tři metry...jeden metr," hlásil Stafford rusky při navádění Apolla.




SPOJENÍ

Mise pokračovala hladce, rychleji, než se předpokládalo. Všichni pochybovači, kteří tvrdili, že mise v žádném případě nemůže vyjít, tím pádem sklapli. Za pouhých dvaapadesát hodin potom, co Leonov a Kubasov opustili Bajkonur, Stafford, Slayton a Brand připojili jednu lod' ke druhé.
"Spojili jsme se," ohlásil Stafford.
"Dobrá práce, Tome," odpověděl velitel Sojuzu. "Dobře provedeno. Sojuz a Apollo si podávají ruce."
Po celém světě sledovaly miliony fascinovaných, užaslých diváků, jak se američtí a sovětští kosmonauti vznášejí mezi svými plavidly a baletí beztížným prostorem z jedné kosmické lodě do druhé.
"Taváryšč," zvolal Stafford a třásl si rukou s Leonovem. "Jsem strašně rád, že vás vidím. Jak to všechno jde?" optal se Leonov a typicky ruským mědvědím objetím vítal Stafforda se Slaytonem. Pak "odlétli" do kabiny Sojuzu, kde je přivítal Kubasov. Kosmonauti si vyměnili dárky, pamětní plakety a státní vlajky. Leonov, jenž byl talentovaný umělec, dal astronautům jejich vlastní portréty, které nakresli během výcviku.
Američané se na návštěvě shromáždili kolem zeleného kovového stolu v Sojuzu, aby společně poobědvali a připili na úspěch mise jablečným džusem. Byli pohoštěni jahodami, připravenými z koncentrátu, sýrem Roqueford, jablečnými a švestkovými tyčinkami a tubami boršče, který kosmonauti žertovně opatřili etiketou "vodka". Později, na palubě Apolla, byli sovětští kosmonauti na oplátku pohoštěni bramborovou polévkou, chlebem, dalšími jahodami a grilovaným biftekem. Kosmičtí cestovatelé nikdy nepovažovali své jídlo za nejlepší, což Leonova přimělo k poznámce:"Jak říkají filozofové, nejlepší částí dobrého oběda není to, co jíte, ale s kým to jíte."
Během čtyřiceti sedmi hodin spojení dvou lodí astronauti a kosmonauti vykonali každý svým vlastním stylem diplomatické úkony. Než se poklopy průlezů mezi plavidly zavřely naposledy, uspořádali oba velitelé v Sojuzu menší obřad na rozloučenou. Obě posádky přinesly poloviny dvou pamětních medailí z oceli a hliníku, které Stafford s Leonovem spojili dohromady. Podepsali také čtyři formuláře pro Federation Aeronautique Internationale, instituci, jež ověřovala úspěšné splnění všech výkonů v letectví a kosmu. Také si vyměnili malé krabice se semínky ze svých zemí. Američané přispěli hybridním bílým smrkem a Sověti borovicí lesní, sibiřským modřínem a Nordmannovou jedlí, které měly být po návratu na Zemi zasazeny. V Sovětském svazu je tento prastarý zvyk považován za projev skutečného přátelství.
Obě posádky tak po přistání také učinily. V řídícím středisku poblíž Houstonu a v Hvězdném městečku.


TED´JE NA ŘADĚ SOJUZ

Až doposud bylo spojení dvou lodí výhradně americkou doménou. Bylo na čase dokázat konkurenceschopnost a kvalitu sovětského kosmického výzkumu a schopnosti kosmonautů. Kosmické lodě se rozpojily a Apollo převzalo pasivní roli. Leonov letěl se Sojuzem 19 s dokonalou suverenitou. Spojil obě lodi dohromady, jako kdyby ten manévr prováděl celé roky.
Nyní již bylo naprosto jasné, že v případě nouze je kterýkoliv z obou států schopen zachránit muže či ženy, kteří se ocitli v krizové situaci vysoko nad zemským povrchem.
S postupující misí byla současně zlomena i tradice. Před pouhými pár lety by byl nápad společného americko-sovětského letu považován za absurdní. Ted' pořádalo ve vesmíru v mezinárodním kosmickém plavidle, pět kosmonautů tiskovou konferenci s reportéry z několika zemí světa.





ROZLOUČENÍ

Obě kosmické lodi se nakonec naposled oddělily. Deke Slayton zručně ovládal trysky Apolla pevnou rukou. "Vycouval" od Sojuzu a pak předvedl několik oslnivých manévrů kolem sovětského plavidla. Chvíli ještě letěli společně a pak se od sebe vzdálili.
Jak začali od sebe ustupovat, Alexej Leonov prohlásil: "Úkol splněn." Od Toma Stafforda přilétla odpověd': "Dobrá práce." Apollo a Sojuz odlétly od sebe a další exerimenty již prováděli samostatně.

PŘISTÁNÍ SOJUZU

21.července, po šesti dnech v kosmu, zažehli Leonov s Kubasovem brzdící rakety pro opuštění oběžné dráhy a začali se vracet zpátky na Zemi. Sovětské televizní kamery poskytly světu v historii první živý přenos sovětské lodi vracející se domů. Zaměřily se na Sojuz sestupující zamračenou oblohou, houpající se pod jedním červenobílým padákem. Když Sojuz přistál, v pšeničném poli, necelých devadesát kilometrů severovýchodně od města Arkalyk, ve třiceti vteřinách dosedl vedle něj vrtulník a záchranná četa rychle otevřela průlez. Usmívající se kosmonauti vylezli ven, objali členy záchranné čety a zamávali kameramanům. Nedaleký zástup několika set lidí včetně zemědělců a vesničanů tleskal a povykoval.
Dostalo se jim potlesku i od posádky Apolla, která byla ještě stále na oběžné dráze. Stafford, Slayton a Brand sdělili řídícímu středisku, že pozdravují Leonova a Kubasova a že jsou rádi, že se jim podařilo bezpečně přistát.
Sojuz byl doma.

PŘISTÁNÍ APOLLA


24.července pak přistálo v Pacifiku také Apollo nedaleko letadlové lodi New Orleans. Astronauti krátce před přistáním zažili pár horkých chvil, když jim do lodi vnikl oxid dusičitý, používaný jako palivo do korekčních motorů při letu na oběžné dráze. Naštěstí si všichni kromě Branda stačili vzít kyslíkové masky. Brand omdlel, ale pomohli mu jeho kolegové. Přesto všichni museli strávit dva týdny na pozorování ve vojenské nemocnici na Havajských ostrovech.


Pilotované lety | Rakety | Raketoplány | Sondy | Kosmodromy | Kosmonauti
2007-2008 © KOSMONAUTIKA.CZ Všechna práva vyhrazena. Designed by František Zajíček