APOLLO 8, CSM-103 + LTA-B
posádka:
Frank Borman
James A. Lovell
William A. Anders
hmotnost lodi: 28 897 kg
start: 21.12.1968 v 13.51 n.č
přistání: 27.12.1968 v 16.51 n.č.
trvání letu: 6 dnů 03 hodiny 00 minut 31 sekund (u Měsíce 20 hodin 6 min, 10 oběhů)

1. let člověka k Měsíci. Úkolem byla komplexní prověrka lodi, složené z velitelského a pomocného modulu - místo měsícního člunu bylo na posledním stupni rakety umístěno příslušné zatížení. Po dvou obletech po parkovací dráze byla rychlost zvýšena na 10,82 km/s a lod´ se vydala k Měsíci. 66 hodinový let se dvěma korekcemi dráhy proběhl téměř bez závad. K cíli dorazili na Štedrý den a zážehem motoru pomocného modulu nad odvrácenou stranou byla snížena rychlost o 0,9 km/s tak, aby se Apollo 8 dostalo na obežnou dráhu kolem Měsíce s nejmenší výškou 111 km nad povrchem. Během 20 hodin získali kosmonauti značné množství vědeckých poznatků, mj. přes 1300 snímků různých částí Měsíce. 25. 12. se uskutečnil perfektní start k Zemi. Během zpáteční cesty stačila jediná korekce dráhy, přičemž výsledná odchylka rychlosti nepřevýšila 0,1 m/s. Po vstupu do atmosféry rychlostí přes 11 km/s následovalo aerodynamické brzdění dvěma "skoky" s přetížením sedmi- a čtyřnásobným. Přistání se uskutečnilo v Tichém oceánu s odchylkou 4,5 km od středu cílové oblasti poblíž Havajských ostrovu. Mimořádně úspešný let, v jehož průběhu se projevilo jen pět nepodstatných závad, skončil vylovením lodí Yorktown.

Proč Apollo 8 letělo k Měsíci právě o Vánocích?
Astronauti z Apolla 8 znali odpověď: ZOND. V polovině roku 1968 zpravodajské agentury upozornily NASA na projekt ZOND a poukazovali na to, že když vše dobře půjde, Sověti vyšlou kosmonauta na oblet Měsíce v prosinci či v lednu. Jednalo se o přípravu bezpilotního letu kosmické lodi Sojuz 7K-L1 s označením Zond 5. Při tomto letu pak 18. září 1968 kosmická loď Sojuz 7K-L1 bez lidské posádky skutečně uskutečnila oblet Měsíce, k němuž se přiblížila na nejmenší vzdálenost 1950 km, a 21. září 1968 přistála v Indickém oceánu. Odborníci NASA se obávali, že jsou Rusové tak daleko, že by mohli dosáhnout dalšího prvenství v dobývání vesmíru uskutečněním obletu Měsíce s lidskou posádkou.
Někteří raketoví odborníci se nejprve plánu vysmívali a tvrdili, že se NASA zbláznila, když chce letět tak brzy a riskovat lidské životy. Poukazovali na to, že při svém posledním letu se u Saturnu V vyskytly problémy s rozsáhlou vibrací a tři z jeho jedenácti motorů selhaly. Webb (ředitel NASA v letech 1961 - 1968). odstupujícímu prezidentovi řekl, že inženýři NASA problémy s vibracemi odstranili a že další zkušební let bez posádky není třeba. Prezident Johnson viděl možnost, že ještě před koncem volebního období američtí kosmonauti Měsíce dosáhnou, tedy alespoň jej obletí, a bylo rozhodnuto.

START APOLLA 8

Od okamžiku, kdy byl zažehnut první stupeň gigantického Saturnu V, bylo všem žřejmé, že tohle bude start, jaký dosud historie nezaznamenala. Mezi astronauty, z nichž se mnozí přibližovali čtyřicítce, si Saturn V získal přezdívku "dědkovská raketa". Vrcholné přetížení se nemělo vyšplhat nad 4 G a v určitých úsecích letu s raketovým pohonem měla akcelerace rakety a neobvyklá trajektorie snížit gravitační zatížení dokonce až na 1 G.
"Let prvního stupně byl velice plynulý a tenhle je ještě plynulejší!" básnil Borman v polovině výstupu, když vyhořely obrovité motory F 1 a moci se ujaly menší pohonné jednotky J-2. O necelých 10 minut byly první dva stupně odhozeny do oceánu a astronauti se ocitli na stabilní oběžné dráze 164 km nad zemským povrchem.

NA OBĚŽNÉ DRÁZE

V souladu s pravidly letů k Měsíci musí loď určená k jeho dosažení strávit první tři hodiny ve vesmíru kroužením okolo Země po oběžné dráze, které se říká parkovací. Během této doby posádka testuje vybavení, kalibruje přístroje, sleduje navigační údaje atd. Teprve když je vše překontrolováno, měli astronauti povoleno zažehnout motor třetího stupně Saturnu V a prolomit gravitační sevření Země.

OPUŠTĚNÍ OBĚŽNÉ DRÁHY

Spouštění rakety, která kosmickou loď Apollo odpoutala z oběžné dráhy okolo Země, proběhlo stejně hladce jako start. Když nastal zážeh třetího stupně, loď pozvolna akcelerovala z 28200 km/h na 40200 km/h a postupně napřímila svou trajektorii z kružnice okolo Země k dlouhé přímce směřující k Měsíci.
Jim Lovell poslal řídícímu středisku záhadnou zprávu: "Ředněte Conradovi, že přišel o rekord."
Mínil tím výšku 850 mil, které Pete Conrad a Dick Gordon dosáhli v kosmické lodi Gemini. Nový rekord byl 240000 mil.
Astronauti věděli, že od této chvíle bude další průběh letu poklidný. Jak se loď bude stále více vzdalovat od Země, gravitace planety ji bude vytrvale přitahovat zpátky. Po dva dny bude Apollo neustále ztrácet rychlost, která poklesne na 32000 km/h, pak na 16000 km/h a nakonec, když budou v pěti šestinách cesty od Země k Měsíci, sníží se na hlemýždí tempo 3200 km/h. Gravitace Země v tomto bodě předá žezlo přitažlivosti Měsíce a loď začne znovu zrychlovat. Apollo 8 zrychlí na 8000 km/h a bude se pohybovat příliš rychle na to, aby mohlo být zachyceno poměrně slabou měsíční gravitací.
Pokud by byla loď ponechána sama sobě, přiblížila by se k Měsíci, udělala by oblouk kolem jeho odvrácené strany a poté vystřelila zpátky k Zemi jako oblázek vymrštěný z praku. Tento jev byl znám jako trajektorie volného návratu.

LOI

Kosmonauti se však chtěli usadit na oběžné dráze Měsíce a tak budou muset otočit loď o 180 stupňů, až poletí pozpátku, zažehnou pohonnou jednotku pomocné sekce s jejími 102 kilonewtony tahu na 247 sekund. Tento manévr se nazývá LOI (lunar orbit insertion), neboli navedení na měsíční oběžnou dráhu. K zážehu dojde až bude loď za odvrácenou stranou Měsíce, což znemožní jakoukoliv komunikaci mezi ní a Zemí. Kdyby se motor vypnul dříve, astronauti by byli odneseni za Měsíc v takové letové dráze, kterou by se k Zemi nikdy nevrátili. Kdyby motor hořel déle, kosmická loď by nedosáhla požadovaného orbitu a rozbila by se o měsíční povrh. Pro úspěch mise bylo tedy těch 247 sekund smrtelně důležitých.
"Apollo 8, tady Houston, V 68.04 máte povoleno zahájit LOI," ohlásil Carr ((Cap Com (Capsule Communicator = pracovník komunikace pozemní sledovací stanice, který udržuje styk s kosmonautem ve vesmíru) Jery Carr)).
"Dobrá, Apollo 8 jde na to," potvrdil vyrovnaně Borman.
"Letíte v nejbáječnějším vznášedle, co máme v dohledu," řekl Carr.
"Rozumím, docela to ujde," řekl Borman.
"Apollo 8, tady Houston," ohlásil Carr po dlouhé pauze. "Vytáhli jsme mapu Měsíce a jsme připraveni na cestu".
"Rozumím," potvrdil Borman.
"Apollo 8, palivo se Vám drží stabilně," pokračoval po chvíli Carr.
"Rozumím," řekl Lovell.
V řídícím středisku svítili všechny kontrolky monitorovacích panelů zeleně. Apollo 8 bylo na plánové dráze přesně, jak mělo být a všechny systémy kosmické lodi, monitorované radiovými signály, které nepřetržitě vysílaly zprávy do Houstonu, také svítily zeleně. Borman, Lovell a Anders byli připraveni na jakoukoliv nepředvídatelnou událost. Apollo 8 mělo za chvíli zmizet za horami. Mělo totiž vletět za odvrácenou stranu Měsíce a signály mezi Zemí a kosmickou lodí měly být blokovány více než 20 minut. Cap Com Jerry Carr dostal pokyn, aby vyslal zprávu. Všichni, kteří ji slyšeli, drželi palce.
"Zbývá 10 sekund," uvědomil Apollo 8. "Máte zelenou."
Ve sluchátkách a reproduktorech Houstonu se ozval neuvěřitelně klidný hlas Jima Lovella: "Uslyšíme se na druhé straně."
Borman se otočil napravo, aby se poradil s posádkou.
"Tak co? Jdeme na to?"
Lovell a Anders si ještě jednou zkušeně prostukovali přístroje.
"Pokud jde o mně, můžeme," řekl Bormanovi Lovell.
"U mě všechno v pořádku," souhlasil Anders.
Ze svého prostředního sedadla naťukal Lovell do počítače poslední instrukce. Asi 5 sekund před plánovaným časem zážehu zazářil na displeji malý blikající nápis "99:40". Tímto kódem se jejich počítač ptal: "Jste si jisti?". Pod blikajícími čísly bylo malé tlačítko "pokračuj". Lovell se podíval na čísla "99:40", pak na tlačítko "pokračuj", ještě jednou pohlédl na čísla a znovu na nápis. Pak, těsně než těch 5 sekund uplynulo, na tlačítko přiložil ukazovák a stiskl. Přesně ve chvíli, která byla daná letovým plánem, se nehlučně zažehl hlavní motor. Náhle za zády pocítili chvění a ucítili burácení. Motor hořel celých 247 sekund. Lovell to později popsal jako "nejdelší 4 minuty, které kdy zažil".

NA OBĚŽNÉ DRÁZE MĚSÍCE

Po 69 hodinách a 15 minutách, co opustili startovací rampu, se Apollo ustálilo na oběžné dráze kolem Měsíce. Nikdo na Zemi nevěděl, že se tak stalo. Všichni počítali minuty a vteřiny, které mají uplynout, než se Apollo 8 vynoří z rádiového stínu odvrácené strany Měsíce.
"Apollo 8... Apollo 8... Apollo 8...," neustále opakoval Jerry Carr.
Po chvíli, která se zdála být věčností, to ve sluchátkách zapraskalo a jako vždy klidný a nevzrušený hlas Jima Lovella oznámil: "Slyším, Houstone."
Tato slova proměnila řídící středisko v blázinec. Všichni hvízdali, provolávali slávu, hulákali a tleskali.
V té chvíli čekali posluchači z planety Země na skutečný příběh z vesmíru. Jejich zájem se soustředil do jediné otázky: "Jak vypadá?"
"Vlastně je takový šedý, bezbarvý," hlásil lunární turistický průvodce Jim Lovell, první muž v dějinách jenž se tohoto úkolu ujal. Popsal povrch jako "z pálené sádry nebo něco jako šedá písečná pláž". V prvním ze dvou televizních přenosů z oběžné dráhy kolem Měsíce astronauti vysílali astronauti živé obrazy divoké, divné krajiny, posázené velkými krátery. "Vypadá to tu jako nekonečné, osamělé, bohem zapomenuté místo. Území nikoho ... s oblaky z pemzy,"řekl Borman. Lovell viděl vzdálenou Zemi jako velkou oázu v nesmírném vesmíru. Anders dodal: "Tady vidíte, že byl Měsíc bombardován po celé věky nesčetnými meteority. Každý čtvereční palec je pod'obaný". O odvrácené straně Anders prohlásil, že je pro přistání lodi s posádkou příliš drsná. "Vypadá jako hromada písku, na které si už pěkně dlouho hrají moje děti."
Lovell hovořil nadšeně. "Ta nekonečná samota plní člověka posvátnou hrůzou a uvědomíte si, co vlastně doma, na Zemi máme."
V historii oslav Štědrého dne byl tenhle zcela výjmečný. Zatímco se scházely ve svých domovech po celé planetě milióny rodin, tři muži, kteří oblétávali Měsíc, pokračovali v pořizování filmových dokumentů a stovek fotografií, které jim později umožní sdílet svoje fantastické dobrodružství s lidmi na Zemi.

MĚSÍČNÍ MŠE

Pak promluvil Bill Anders. Ne jenom s CapComem, ale k celému světu, naslouchajícímu jeho slova z tak nepředstavitelné dálky. "Pro všechny lidi na Zemi," řekl, neskrývaje své dojetí, " má posádka Apolla 8 poselství, které bychom vám chtěli tlumočit." Krátká odmlka a Anders své posluchače překvapil... Začal předčítat z bible: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi..." Když Anders dočetl čtvrtý verš, začal číst další čtyři Lovell. Borman dočetl až po devátý verš a pak poslal světu zvláštní vánoční přání: "Posádka Apolla 8 se s vámi tímto loučí, přeje vám dobrou noc, hodně štěstí, veselé Vánoce a at' Bůh vám všem na staré dobré Zemi žehná."
Později přidal Borman slova, jež byla opakována všemi muži, kteří podnikli cestu na Měsíc. Slova vyřknutá v silném dojetí, někdy se slzami v očích. "Tak tohle je nejnádhernější, nejdojímavější pohled v mém životě."

ZPÁTKY DOMŮ

A pak už to muselo najednou skončit. Brzy ráno, na druhý svátek vánoční, Apolo 8 zakroužilo kolem Měsíce ve svém desátém a posledním obletu naposledy a opět se ocitlo mimo rádiový kontakt v kritickém okamžiku zapálení motoru, jenž je měl bud'to odstartovat na cestu zpět domů, nebo je nechat v bezvýchodné situaci na oběžné dráze. Přesně podle plánu Borman, Lovell a Anders ucítili, že roztrub trysky motoru vychrlil dlouhý proud ohně, ze kterého vzešel široký oblak žhnoucího plazmového plynu.
Přesně třistačtvrtou sekundu se motor zastavil.
Pro ty, kteří po celém světě poslouchali rádio a sledovali televizi, i ty, kteří si kousali nehty v řídícím středisku, se vteřiny táhly nekonečně pomalu.
Konečně uslyšeli Lovellův hlas: "Prosím, abyste vzali laskavě na vědomí, že Santa Klaus existuje. Zážeh proběhl dobře."
Proběhl víc než dobře. Padesát osm hodin poté, co opustili měsíční orbitu, Země použila svoji přitažlivost a vtáhla Apollo 8 do atmosféry dvacet pět tisíc mil za hodinu. Nejrychlejší kosmická lod' se na krátkou dobu stala umělým meteoritem. Řítili se dolů zády proti směru letu. Astronauti věděli, že jejich životy závisí na faktu, jak je jejich lod' dobře vyrobena.
Apollo 8 vyměnilo svoji nesmírnou rychlost za teplo. Čím víc plamenů šlehalo ze žáruvzdorného štítu, tím víc lod' zpomalovala. Pak už bylo inferno za nimi. Dvě míle nad Tichým oceánem, těsně před rozbřeskem, zhruba v dohledu Vánočního ostrova se od kosmické lodi oddělily tři velké padáky. Zpočátku, otevřeny jen částečně, brzdily pád a pak plně a doširoka rozkvetly.
Přistání, vyzvednutí z vody a návrat do bouřlivých ovací. Svět jásal. Tři občané planety orávě dokončili to, co v New York Times popsali jako "fantastickou odyseu". Cesta na Měsíc byla otevřena.